Julebort aneb Vánoce po Norsku

Tak máme za sebou jednu z posledních erasmáckých akcí. Naši buddies nám připravili vánoční hostinu v jednom moc hezkym hotelu kousek za Lillehammerem. Prý se máme hodit do gala a naladit na Vánoce. Po příjezdu čekalo hned první milé překvapení: konečně jsme viděli poprvé a asi i naposled opravdového losa! Pravda, trochu vycpanej, ale pravej!

Pravý los :)

Následovala chvíle neakčního postávání a krafání v salonku a pak jsme konečně zasedli k té velkolepé hostině. Jídlo si každý naložil sám stylem "nahrab si kolik chceš co chceš" (že by norsko švédský stůl?) a hurá do toho. A co že si to norové na Vánoce dopřávají? Jednoduše řečeno to bylo knedlo zelo na severský způsob. Akorát místo knedla byly brambory a co se týče masa, tak tam bylo klasické pečené vepřové, pak něco jako opékaný točeňák, takové jemné karbanátky, opečená kůže (tu jsem nezkoušel) a pečená kozí (nebo ovčí?) žebra, která mi moc nejela. Večeře se mi chuťově velice zamlouvala, ale celkově norská vánoční tabule překvapila, že nepřekvapila. Pití si bohužel musel už kažný platit sám, takže spláchnout tu dobrotu pivkem (nedejbože vínem) přišlo na nemalý peníz. V Norsku je hold all inclusive tak trochu utopie.

Štědrovečení knedlo zelo vepřo

Po večeři jsme se přesunuli zpět do salonku, kde se odehrála poznávací soutěž s norskou tématikou. Kupodivu jsem pár postřehama přispěl při odpovídání, ale kdo vyhrál už jsem se bohužel nedověděl. Následovala volná zábava a čekání na druhou soutěž, kterou pravděpodobně někdo zapoměl vymyslet. Nakonec večer v hotelu utekl celkem rychle a jelo se zpět do Lillehammeru. Tady bylo na výběr: buď zůstat a pak se dostat domů za draho nočním spojem, nebo jet pohodlně a bezplatně rovnou do Gjøviku. Tak jsem jako drtivá většina neodolal a šel ještě prověřit noční život v Lille. Jako první jsme šli vymést místní studentský klub Bingo. Dvě pozitivní věci hned ze začátku: volný vstup a pivko za celkem férových 130 v přepočtu (jako fakt dobrá cena :)) ). Negativem byl šílený zvuk a trochu ujetý výběr místních pouštěčů. Na to reagovala početná skupina lidí (vlastně téměř všichni od nás) odchodem do vyhlášeného podniku v Lille Brenneriet.

Česká výprava & sličné buddies z Lillehammeru

Já zůstal se zbytekem v Bingu ještě asi hodinku a pak jsme se vypravili za ostatníma s vidinou volného vstupu. Ale ouha, jak jsme se hezky seřadili před vchodem, tak jsme zase rychle vycouvali, když po nás chtěli 90 norských, prý až za 40 minut. Tak jsme šli zkusit další podnik hned vedle, ale tam nám taky bylo řečeno, že dneska socky néé. Mezitím jsme se ještě zdrželi u vtipného okýnka, kde byl do ulice nahnutý nějaký týpek co mluvil asi 4 jazykama a snažil se tam asi klofnout nějakou kolemjdoucí.

Vtipné okénko

Vánoční Lillehammer v noci

Vevnitř byla videt plazma a stolek napraný alkoholem. Po téhle kulturní vložce už to Lillehammerská skupina zabalila a šla domů. Já je šel ještě v rámci čekání na free entry v Brennerietu doprovodit kousek a pak hurá vymést další podnik. Narozíl od Schlageru v Gjøviku místní vyhazovači opravdu dovnitř nepouštěli lidi, co byli na maděru, nejednou jsem viděl i nějaké pěsti (a to i jinde se to mydlilo, což mě docela překvapilo). No ale já se dovnitř dostal bez problémů. Brenneriet bych jedním slovem popsal jako luxus: interiér vyšperkovaný, zvuk hutný a hudba o něco míň šílená, než v Bingu, za to o něco víc šílené ceny, takže se tu chvíli co jsem tam strávil už jaksi nekalilo. Kolem třetí se típla hudba a vyrazili jsme dom. Týpek v okýnku s rampouchem na nose pořád obstarával pouliční zábavu a vevnitř už měl dost slušně rozjetou afterparty. Cesta domů nakonec klapla lépe, než jsem čekal, jeden náš buddy tam byl autem a našel se tam flíček pro mě.

V Brennerietu

Celkově bych noční život v Lillehammeru a v Gjøviku moc nesrovnával, protože v tomhle směru je Gjøvik prostě jen taková vesnička s jednym ušmudlanym barem, Lille prostě v noci žije.

Fotky z tohdle nočního maratonu jsou tady.

A tady jsou k dohledání fotky z ostatních akcí o kterých jsem tu nenapsal ani čárku z důvodu lenosti neskutečný.

A na závěr jedna malá kontrolní otázka. Chodí sem vůbec ještě někdo?

Bruslení po 10 letech

Tak jsem se po delší době odhodlal opět něco blognout (jestli je ještě pro koho). Už pár dní dopředu bylo naplánované bruslení na místním zimáku. Jelikož jsem na bruslích od puberty nestál, byl jsem rozhodnutý na tuhle akci nejít. Na poslední chvíli jsem se ovšem nechal ukecat a vyrazil taky. Zimní stadion (Fjellhallen) je tu v pár věcech trochu speciální. Jedná se o největší podzemní stadion na světě, takže v reálu to vypadá tak, že přijdete ke skále s velkýma vratama, pak asi 100 metrů se jde jeskyní a najednou se vyloupne samotný stadion. Jo a taky se tu před 14 lety hrálo o olympijské medaile.

Německo-norsko-malťnsko-český nadnárodní tým

Jelikož jsem na bruslích nestál opravdu hodně dlouho, čekal jsem, že se budu spíš plazit, než bruslit, ale nakonec to tak strašný nebylo a docela jsem to rozchodil. Ale celkově jsem byl rád, že se vůbec držim na nohou. Měli jsme docela štěstí, první půlhodinu byl stadion jenom náš, pak přišlo pár lidí a ti když potom naskákali s hokejkama na led, byl to pro mě jasný signál, že bych už neměl překážet a klidit se. Část teamu to vzdala už přede mnou a zbylí dva tam možná bruslí jestě teď. Nakonec to nebylo vůbec špatný (jen jednou jsem se rozplácnul) a zřejmě jsem ve Fjellhallen nebyl poprvé. Více z tohoto pokusu o sport je tady.

Taky někdy konečně napíšu co se tu děje o víkendech. Ale předem vás můžu ujistit, že to absolutně vůbec nesouvisí s mejdanama, alkoholem a místní diskotékou Schlager :))

Vejlet do Osla

Po propršenym víkendu se naštěstí v ponělí udělalo přímo nádherně, což bylo ideální pro naplánovaný výlet do Osla. Večer před tím jsme měli online debatu, kam že se to všude pujdem podívat. Já jsem projevil opět svou velkou iniciativu a poslal ostatním první vyguglenou stránku o Oslu. Ještě se ujednaly instrukce, že v 6.55 před autem a v 7.00 odjezd, což nakonec všichni striktně ignorovali a mohlo se jet. Ovšem ještě než jsme se vydali směr Oslofjord vyjeli jsme nad Gjøvik a pokochali se na celkem impozantním pohledem na město zahalené do mlhy (že by místní vodník Kebule v Mjøse?). Po necelých 2 hodinách jsme dojeli do cíové destinace, jak řiká pani navigace a vyrazili do města. Že bylo všude čisto a upraveno moc nemá cenu říkat, to se týká zřejmě celého Norska. Podle instrukcí další navigace (Jirka s mapu) jsme došli k z brusu nové budově opery, která vystupuje z moře a po střeše z bílého mramoru se nechá dojít až nahoru odkud je pěkný výhled na ne zrovna krásou oplývající Oslofjord. Taky zde kotví místní parníček.

Gjøvik v mlze

Budova opery

Parníček :)

Z opery jsem byl docela unešený, ta chodníko-vyhlídko-střecha a to jak budova vystupuje z moře se mi zdá přímo jako geniální nápad. Dál jsme se vydali do centra - několik velice pěkných uliček, zhruba polovina bez moto provozu a ten zbytek s minimálním počtem aut, všemožnými krámky a kavárnami, které vedly až ke královskému sídlu. Stejně jako v Praze i zde hlídá stráž. Ale narozdíl od těch živých soch u nás před hradem, tihle se i trochu hýbali, dokonce tam jeden klávosil s dětskama, když jsme přišli. Královské sídlo je tady takový ne zrovna velký zámek s parkem kolem.

Centrum (všiměte si dvou červených panáčků na semaforu pro chodce :) )

Tady bydlí král

že by norský známý českého Václava?

Dál jsme poračovali za zámek městem až k moc pěknému parku Frognerpark, kde je nesčetně soch. Potom jsme se vydali zpět k přístavu, cestou jsme se ještě stavili na královsém zámku, protože zde pochodovaly dvě skupinky vojáků. Čekali jsme co se stane. Jelikož se toho moc nedělo, vyrazili jsme zpět. Ješte malá obchůzka kolem přístavu a jeli jsme zpátky. Co dodat, sluníčko svítilo, ani nebyla moc zima, moc pěkný vejlet. Odkaz na zbytek fotek je tady.

Vejlet do Lillehammeru podruhé

Jelikož jsme tu měli, resp. ještě máme vzácnou návštěvu z Čech, plánoval se na právě končící víkend nejaký velkolepý vejlet. Plán Á byla cesta do Bergenu. Ten se začal celkem brzo hroutit, protože s noclehem to jaksi prozatím nevypadalo a počasí se taky moc netvářilo. Tak se v pátek nic nedělo, akorát jsem s Jardou vyrazil do místního obchoďáku. Tam je taky (zřejmě v Gjøviku jedniný) obchod s alkoholem. Jako dával jsem si opravdu zatraceně pozor, abych nááhodou třeba batohem neposlal nějakou lahev k zemi.

Na sobotu se nakonec vymyslel plán Bé a to že se pojede necelých 300km odsud na jedno moc hezký místo, jehož název jsem zapoměl :) Dobrý...výjezd prý v sedum v noci...takhle brzo jsem nevstával uz hoodně dlouho. No nakonec ani nebylo třeba, protože počasí se ale nehorázně zkazilo. Takže plán Bé padl taky a nakonec se naprosto neplánovaně vyjelo opět do Lillehammeru. Tentokrát jsme se podívali i nad město, kde je oplympijský areál. Na skokanských můstcích právě někdo skákal (ne, nejsem slepej - jde to i bez sněhu). Tam jsme se stejně moc dlouho neohřáli (spíš kosu nepoklepali) a vyjeli jsme stejným směrem jako minule. Dokonce se začal objevovat i sníh a přibýval čím dál víc. Taky někdo dostal nápad využít toho a postavit si prvního sněhuláka...no ale z toho definitivně sešlo, když se řeklo "Deme ven?". "Tak to ani omylem" byla jasná neverbální odpověď všech. Tak jsme pokochali zasněženým okolím a jeli zase zpět. Ještě jsme se zastavili u jednoho jezera (tenkokrát bez sněhu). Trochu depresivní, ale krásná krajina. No a jelo se domů. Nakonec to nebylo špatný. Zítra (v pondělí) máme namířeno do Osla, tak doufám, že už nám plány vyjdou a klapne i počasí, který se tu dá předvídat až na 20 vteřin dopředu. Zatím má být hezky, tak doufám, že to vydrží.

Pár fotek na rajskym jako dycky.

Willyho narozeninový večírek

Včera slavil Willy narozeniny, a jelikož se to týkalo i naší český partičky, tak jsme se hodili do gala, vzali pár lahví kofoly a vyrazili na tuhle společenskou událost v konferenční místnosti na pátém patře. Všichni se spořádaně bavili, bez hluku a bez alkoholu.

Nevěříte? Věřte... :)

PS: mám ji jedno video, ale někdo mi jej pochválil se slovy "jestli to zveřejníš, tak tě zabiju", takže v zájmu vlastního zdraví nic nebude...

No jinak co dodat, naprosto vydařená taškařice, už se těšim na další.

Co nemá křídla a přesto lítá?

Vlastně všechno co se vyhodí z okna...že ze studentských kolejí občas vylítnou pozoruhodné věci není nic zvláštního, ale tohle mě opravdu dostalo!




Tímto tady vyhlašuju otevřenou debatu nad tím, co asi předcházelo tomuhle pohledu...že by práce s Wordem? Nebo hraní Counter Strike? :)

Vejlet: Hamar

Dneska jsme byli opět na vejletě. Tentokrát jsme vyrazili do třetího, posledního většího města u Mjøsy, do Hamaru. Podle předpovědi (které se tady stejně nedá moc věřit, počasí si tu dělá co chce) mělo být hezky. Brzo ráno po deváté, když jsme vyrazili to tak moc nevypadalo, bylo zataženo a pěkná kosa. Po příjezdu to vypadalo, že tady nic moc na koukání nebude. Na náměstí, kde jsme parkovali začínal právě velkolepý trh (asi 5 stánků :) ), počasí pořád nic moc. Aspoň jsme našli obchod, kde měli trochu ucházející pohlednice za přijatelnou cenu (infantilní kraviny za 20 norskejch z Gjøviku nikomu posílat nebudu). Prodavač nám i poradil, kam že v Hamaru vyrazit za kulturou, tak to začalo vypadat lépe. Mě osobně se tam začalo líbit už když jsme se přiblížili k přístavu.

Že by vikingové? :)

Zvony v jezeře: zvoní fakt hezky

U přístavu bylo krom spousty lodiček a těch zvonů taky hřiště na plážový volejbal, skate-bike areál, kde si to celkem dobře dávala skupinka dětí. Všude čisto, zeleno, prostě moc příjemný místečko. Asi po 15 minutách cesty po břehu, během které se fakt udělalo krásně (i v tý kose sluníčko hřálo) jsme došli na ono místo, které jsme hledali. Byl to jakýsi skanzen, kde byly staré domy a chlouba celého města a to kostel...teda spíš to co z něj zbylo. Celé to bylo zastavěné ve velikém skleníku a fakt to vypadalo hodně zajímavě. Měli jsme zronva to štěstí (a smůlu), že tam právě probíhala svatba. Bohužel jsme zapoměli pozvánky na koleji, takže jsme se dovnitř nepodívali.

Chtěli by jste tu mít taky svatbu? Nebo aspoň oslavit narozky :)

Echt norská svatba...pravěpodobně je tohle jejich první online fotka :)

Tenhle skanzen (či co to je) se mi fakt hodně líbil, někdy bych rád viděl ty rujny kostela večer, když je to osvětlené. No ale už jsme raději vyrazili směrem k autu, protože nám tak trochu propadl parkovací lístek a flastr v Norsku je asi to poslední, po čem by jsme toužili. Tak jsme popojeli pár set metrů zase k jezeru, kde bylo bezplatné parkování a dali sváču. Při tom jsme byli svědky něčeho šíleného...nějaký stařík v trenkách si jen tak skočil do jezera zaplavat. Při pohledu na něj mi byla zima ještě větší. Potom jsme se vydali směr nikdo neví kam k jinému jezeru. To jsme asi našli, ale nic zajímavějšího, než stádo pasoucích se ovcí už jsme neviděli.

Více fotek z tohodle povedeného vejletu tradičně na rajském jablku.