Vejlet: Hamar

Dneska jsme byli opět na vejletě. Tentokrát jsme vyrazili do třetího, posledního většího města u Mjøsy, do Hamaru. Podle předpovědi (které se tady stejně nedá moc věřit, počasí si tu dělá co chce) mělo být hezky. Brzo ráno po deváté, když jsme vyrazili to tak moc nevypadalo, bylo zataženo a pěkná kosa. Po příjezdu to vypadalo, že tady nic moc na koukání nebude. Na náměstí, kde jsme parkovali začínal právě velkolepý trh (asi 5 stánků :) ), počasí pořád nic moc. Aspoň jsme našli obchod, kde měli trochu ucházející pohlednice za přijatelnou cenu (infantilní kraviny za 20 norskejch z Gjøviku nikomu posílat nebudu). Prodavač nám i poradil, kam že v Hamaru vyrazit za kulturou, tak to začalo vypadat lépe. Mě osobně se tam začalo líbit už když jsme se přiblížili k přístavu.

Že by vikingové? :)

Zvony v jezeře: zvoní fakt hezky

U přístavu bylo krom spousty lodiček a těch zvonů taky hřiště na plážový volejbal, skate-bike areál, kde si to celkem dobře dávala skupinka dětí. Všude čisto, zeleno, prostě moc příjemný místečko. Asi po 15 minutách cesty po břehu, během které se fakt udělalo krásně (i v tý kose sluníčko hřálo) jsme došli na ono místo, které jsme hledali. Byl to jakýsi skanzen, kde byly staré domy a chlouba celého města a to kostel...teda spíš to co z něj zbylo. Celé to bylo zastavěné ve velikém skleníku a fakt to vypadalo hodně zajímavě. Měli jsme zronva to štěstí (a smůlu), že tam právě probíhala svatba. Bohužel jsme zapoměli pozvánky na koleji, takže jsme se dovnitř nepodívali.

Chtěli by jste tu mít taky svatbu? Nebo aspoň oslavit narozky :)

Echt norská svatba...pravěpodobně je tohle jejich první online fotka :)

Tenhle skanzen (či co to je) se mi fakt hodně líbil, někdy bych rád viděl ty rujny kostela večer, když je to osvětlené. No ale už jsme raději vyrazili směrem k autu, protože nám tak trochu propadl parkovací lístek a flastr v Norsku je asi to poslední, po čem by jsme toužili. Tak jsme popojeli pár set metrů zase k jezeru, kde bylo bezplatné parkování a dali sváču. Při tom jsme byli svědky něčeho šíleného...nějaký stařík v trenkách si jen tak skočil do jezera zaplavat. Při pohledu na něj mi byla zima ještě větší. Potom jsme se vydali směr nikdo neví kam k jinému jezeru. To jsme asi našli, ale nic zajímavějšího, než stádo pasoucích se ovcí už jsme neviděli.

Více fotek z tohodle povedeného vejletu tradičně na rajském jablku.