Julebort aneb Vánoce po Norsku

Tak máme za sebou jednu z posledních erasmáckých akcí. Naši buddies nám připravili vánoční hostinu v jednom moc hezkym hotelu kousek za Lillehammerem. Prý se máme hodit do gala a naladit na Vánoce. Po příjezdu čekalo hned první milé překvapení: konečně jsme viděli poprvé a asi i naposled opravdového losa! Pravda, trochu vycpanej, ale pravej!

Pravý los :)

Následovala chvíle neakčního postávání a krafání v salonku a pak jsme konečně zasedli k té velkolepé hostině. Jídlo si každý naložil sám stylem "nahrab si kolik chceš co chceš" (že by norsko švédský stůl?) a hurá do toho. A co že si to norové na Vánoce dopřávají? Jednoduše řečeno to bylo knedlo zelo na severský způsob. Akorát místo knedla byly brambory a co se týče masa, tak tam bylo klasické pečené vepřové, pak něco jako opékaný točeňák, takové jemné karbanátky, opečená kůže (tu jsem nezkoušel) a pečená kozí (nebo ovčí?) žebra, která mi moc nejela. Večeře se mi chuťově velice zamlouvala, ale celkově norská vánoční tabule překvapila, že nepřekvapila. Pití si bohužel musel už kažný platit sám, takže spláchnout tu dobrotu pivkem (nedejbože vínem) přišlo na nemalý peníz. V Norsku je hold all inclusive tak trochu utopie.

Štědrovečení knedlo zelo vepřo

Po večeři jsme se přesunuli zpět do salonku, kde se odehrála poznávací soutěž s norskou tématikou. Kupodivu jsem pár postřehama přispěl při odpovídání, ale kdo vyhrál už jsem se bohužel nedověděl. Následovala volná zábava a čekání na druhou soutěž, kterou pravděpodobně někdo zapoměl vymyslet. Nakonec večer v hotelu utekl celkem rychle a jelo se zpět do Lillehammeru. Tady bylo na výběr: buď zůstat a pak se dostat domů za draho nočním spojem, nebo jet pohodlně a bezplatně rovnou do Gjøviku. Tak jsem jako drtivá většina neodolal a šel ještě prověřit noční život v Lille. Jako první jsme šli vymést místní studentský klub Bingo. Dvě pozitivní věci hned ze začátku: volný vstup a pivko za celkem férových 130 v přepočtu (jako fakt dobrá cena :)) ). Negativem byl šílený zvuk a trochu ujetý výběr místních pouštěčů. Na to reagovala početná skupina lidí (vlastně téměř všichni od nás) odchodem do vyhlášeného podniku v Lille Brenneriet.

Česká výprava & sličné buddies z Lillehammeru

Já zůstal se zbytekem v Bingu ještě asi hodinku a pak jsme se vypravili za ostatníma s vidinou volného vstupu. Ale ouha, jak jsme se hezky seřadili před vchodem, tak jsme zase rychle vycouvali, když po nás chtěli 90 norských, prý až za 40 minut. Tak jsme šli zkusit další podnik hned vedle, ale tam nám taky bylo řečeno, že dneska socky néé. Mezitím jsme se ještě zdrželi u vtipného okýnka, kde byl do ulice nahnutý nějaký týpek co mluvil asi 4 jazykama a snažil se tam asi klofnout nějakou kolemjdoucí.

Vtipné okénko

Vánoční Lillehammer v noci

Vevnitř byla videt plazma a stolek napraný alkoholem. Po téhle kulturní vložce už to Lillehammerská skupina zabalila a šla domů. Já je šel ještě v rámci čekání na free entry v Brennerietu doprovodit kousek a pak hurá vymést další podnik. Narozíl od Schlageru v Gjøviku místní vyhazovači opravdu dovnitř nepouštěli lidi, co byli na maděru, nejednou jsem viděl i nějaké pěsti (a to i jinde se to mydlilo, což mě docela překvapilo). No ale já se dovnitř dostal bez problémů. Brenneriet bych jedním slovem popsal jako luxus: interiér vyšperkovaný, zvuk hutný a hudba o něco míň šílená, než v Bingu, za to o něco víc šílené ceny, takže se tu chvíli co jsem tam strávil už jaksi nekalilo. Kolem třetí se típla hudba a vyrazili jsme dom. Týpek v okýnku s rampouchem na nose pořád obstarával pouliční zábavu a vevnitř už měl dost slušně rozjetou afterparty. Cesta domů nakonec klapla lépe, než jsem čekal, jeden náš buddy tam byl autem a našel se tam flíček pro mě.

V Brennerietu

Celkově bych noční život v Lillehammeru a v Gjøviku moc nesrovnával, protože v tomhle směru je Gjøvik prostě jen taková vesnička s jednym ušmudlanym barem, Lille prostě v noci žije.

Fotky z tohdle nočního maratonu jsou tady.

A tady jsou k dohledání fotky z ostatních akcí o kterých jsem tu nenapsal ani čárku z důvodu lenosti neskutečný.

A na závěr jedna malá kontrolní otázka. Chodí sem vůbec ještě někdo?

Bruslení po 10 letech

Tak jsem se po delší době odhodlal opět něco blognout (jestli je ještě pro koho). Už pár dní dopředu bylo naplánované bruslení na místním zimáku. Jelikož jsem na bruslích od puberty nestál, byl jsem rozhodnutý na tuhle akci nejít. Na poslední chvíli jsem se ovšem nechal ukecat a vyrazil taky. Zimní stadion (Fjellhallen) je tu v pár věcech trochu speciální. Jedná se o největší podzemní stadion na světě, takže v reálu to vypadá tak, že přijdete ke skále s velkýma vratama, pak asi 100 metrů se jde jeskyní a najednou se vyloupne samotný stadion. Jo a taky se tu před 14 lety hrálo o olympijské medaile.

Německo-norsko-malťnsko-český nadnárodní tým

Jelikož jsem na bruslích nestál opravdu hodně dlouho, čekal jsem, že se budu spíš plazit, než bruslit, ale nakonec to tak strašný nebylo a docela jsem to rozchodil. Ale celkově jsem byl rád, že se vůbec držim na nohou. Měli jsme docela štěstí, první půlhodinu byl stadion jenom náš, pak přišlo pár lidí a ti když potom naskákali s hokejkama na led, byl to pro mě jasný signál, že bych už neměl překážet a klidit se. Část teamu to vzdala už přede mnou a zbylí dva tam možná bruslí jestě teď. Nakonec to nebylo vůbec špatný (jen jednou jsem se rozplácnul) a zřejmě jsem ve Fjellhallen nebyl poprvé. Více z tohoto pokusu o sport je tady.

Taky někdy konečně napíšu co se tu děje o víkendech. Ale předem vás můžu ujistit, že to absolutně vůbec nesouvisí s mejdanama, alkoholem a místní diskotékou Schlager :))

Vejlet do Osla

Po propršenym víkendu se naštěstí v ponělí udělalo přímo nádherně, což bylo ideální pro naplánovaný výlet do Osla. Večer před tím jsme měli online debatu, kam že se to všude pujdem podívat. Já jsem projevil opět svou velkou iniciativu a poslal ostatním první vyguglenou stránku o Oslu. Ještě se ujednaly instrukce, že v 6.55 před autem a v 7.00 odjezd, což nakonec všichni striktně ignorovali a mohlo se jet. Ovšem ještě než jsme se vydali směr Oslofjord vyjeli jsme nad Gjøvik a pokochali se na celkem impozantním pohledem na město zahalené do mlhy (že by místní vodník Kebule v Mjøse?). Po necelých 2 hodinách jsme dojeli do cíové destinace, jak řiká pani navigace a vyrazili do města. Že bylo všude čisto a upraveno moc nemá cenu říkat, to se týká zřejmě celého Norska. Podle instrukcí další navigace (Jirka s mapu) jsme došli k z brusu nové budově opery, která vystupuje z moře a po střeše z bílého mramoru se nechá dojít až nahoru odkud je pěkný výhled na ne zrovna krásou oplývající Oslofjord. Taky zde kotví místní parníček.

Gjøvik v mlze

Budova opery

Parníček :)

Z opery jsem byl docela unešený, ta chodníko-vyhlídko-střecha a to jak budova vystupuje z moře se mi zdá přímo jako geniální nápad. Dál jsme se vydali do centra - několik velice pěkných uliček, zhruba polovina bez moto provozu a ten zbytek s minimálním počtem aut, všemožnými krámky a kavárnami, které vedly až ke královskému sídlu. Stejně jako v Praze i zde hlídá stráž. Ale narozdíl od těch živých soch u nás před hradem, tihle se i trochu hýbali, dokonce tam jeden klávosil s dětskama, když jsme přišli. Královské sídlo je tady takový ne zrovna velký zámek s parkem kolem.

Centrum (všiměte si dvou červených panáčků na semaforu pro chodce :) )

Tady bydlí král

že by norský známý českého Václava?

Dál jsme poračovali za zámek městem až k moc pěknému parku Frognerpark, kde je nesčetně soch. Potom jsme se vydali zpět k přístavu, cestou jsme se ještě stavili na královsém zámku, protože zde pochodovaly dvě skupinky vojáků. Čekali jsme co se stane. Jelikož se toho moc nedělo, vyrazili jsme zpět. Ješte malá obchůzka kolem přístavu a jeli jsme zpátky. Co dodat, sluníčko svítilo, ani nebyla moc zima, moc pěkný vejlet. Odkaz na zbytek fotek je tady.

Vejlet do Lillehammeru podruhé

Jelikož jsme tu měli, resp. ještě máme vzácnou návštěvu z Čech, plánoval se na právě končící víkend nejaký velkolepý vejlet. Plán Á byla cesta do Bergenu. Ten se začal celkem brzo hroutit, protože s noclehem to jaksi prozatím nevypadalo a počasí se taky moc netvářilo. Tak se v pátek nic nedělo, akorát jsem s Jardou vyrazil do místního obchoďáku. Tam je taky (zřejmě v Gjøviku jedniný) obchod s alkoholem. Jako dával jsem si opravdu zatraceně pozor, abych nááhodou třeba batohem neposlal nějakou lahev k zemi.

Na sobotu se nakonec vymyslel plán Bé a to že se pojede necelých 300km odsud na jedno moc hezký místo, jehož název jsem zapoměl :) Dobrý...výjezd prý v sedum v noci...takhle brzo jsem nevstával uz hoodně dlouho. No nakonec ani nebylo třeba, protože počasí se ale nehorázně zkazilo. Takže plán Bé padl taky a nakonec se naprosto neplánovaně vyjelo opět do Lillehammeru. Tentokrát jsme se podívali i nad město, kde je oplympijský areál. Na skokanských můstcích právě někdo skákal (ne, nejsem slepej - jde to i bez sněhu). Tam jsme se stejně moc dlouho neohřáli (spíš kosu nepoklepali) a vyjeli jsme stejným směrem jako minule. Dokonce se začal objevovat i sníh a přibýval čím dál víc. Taky někdo dostal nápad využít toho a postavit si prvního sněhuláka...no ale z toho definitivně sešlo, když se řeklo "Deme ven?". "Tak to ani omylem" byla jasná neverbální odpověď všech. Tak jsme pokochali zasněženým okolím a jeli zase zpět. Ještě jsme se zastavili u jednoho jezera (tenkokrát bez sněhu). Trochu depresivní, ale krásná krajina. No a jelo se domů. Nakonec to nebylo špatný. Zítra (v pondělí) máme namířeno do Osla, tak doufám, že už nám plány vyjdou a klapne i počasí, který se tu dá předvídat až na 20 vteřin dopředu. Zatím má být hezky, tak doufám, že to vydrží.

Pár fotek na rajskym jako dycky.

Willyho narozeninový večírek

Včera slavil Willy narozeniny, a jelikož se to týkalo i naší český partičky, tak jsme se hodili do gala, vzali pár lahví kofoly a vyrazili na tuhle společenskou událost v konferenční místnosti na pátém patře. Všichni se spořádaně bavili, bez hluku a bez alkoholu.

Nevěříte? Věřte... :)

PS: mám ji jedno video, ale někdo mi jej pochválil se slovy "jestli to zveřejníš, tak tě zabiju", takže v zájmu vlastního zdraví nic nebude...

No jinak co dodat, naprosto vydařená taškařice, už se těšim na další.

Co nemá křídla a přesto lítá?

Vlastně všechno co se vyhodí z okna...že ze studentských kolejí občas vylítnou pozoruhodné věci není nic zvláštního, ale tohle mě opravdu dostalo!




Tímto tady vyhlašuju otevřenou debatu nad tím, co asi předcházelo tomuhle pohledu...že by práce s Wordem? Nebo hraní Counter Strike? :)

Vejlet: Hamar

Dneska jsme byli opět na vejletě. Tentokrát jsme vyrazili do třetího, posledního většího města u Mjøsy, do Hamaru. Podle předpovědi (které se tady stejně nedá moc věřit, počasí si tu dělá co chce) mělo být hezky. Brzo ráno po deváté, když jsme vyrazili to tak moc nevypadalo, bylo zataženo a pěkná kosa. Po příjezdu to vypadalo, že tady nic moc na koukání nebude. Na náměstí, kde jsme parkovali začínal právě velkolepý trh (asi 5 stánků :) ), počasí pořád nic moc. Aspoň jsme našli obchod, kde měli trochu ucházející pohlednice za přijatelnou cenu (infantilní kraviny za 20 norskejch z Gjøviku nikomu posílat nebudu). Prodavač nám i poradil, kam že v Hamaru vyrazit za kulturou, tak to začalo vypadat lépe. Mě osobně se tam začalo líbit už když jsme se přiblížili k přístavu.

Že by vikingové? :)

Zvony v jezeře: zvoní fakt hezky

U přístavu bylo krom spousty lodiček a těch zvonů taky hřiště na plážový volejbal, skate-bike areál, kde si to celkem dobře dávala skupinka dětí. Všude čisto, zeleno, prostě moc příjemný místečko. Asi po 15 minutách cesty po břehu, během které se fakt udělalo krásně (i v tý kose sluníčko hřálo) jsme došli na ono místo, které jsme hledali. Byl to jakýsi skanzen, kde byly staré domy a chlouba celého města a to kostel...teda spíš to co z něj zbylo. Celé to bylo zastavěné ve velikém skleníku a fakt to vypadalo hodně zajímavě. Měli jsme zronva to štěstí (a smůlu), že tam právě probíhala svatba. Bohužel jsme zapoměli pozvánky na koleji, takže jsme se dovnitř nepodívali.

Chtěli by jste tu mít taky svatbu? Nebo aspoň oslavit narozky :)

Echt norská svatba...pravěpodobně je tohle jejich první online fotka :)

Tenhle skanzen (či co to je) se mi fakt hodně líbil, někdy bych rád viděl ty rujny kostela večer, když je to osvětlené. No ale už jsme raději vyrazili směrem k autu, protože nám tak trochu propadl parkovací lístek a flastr v Norsku je asi to poslední, po čem by jsme toužili. Tak jsme popojeli pár set metrů zase k jezeru, kde bylo bezplatné parkování a dali sváču. Při tom jsme byli svědky něčeho šíleného...nějaký stařík v trenkách si jen tak skočil do jezera zaplavat. Při pohledu na něj mi byla zima ještě větší. Potom jsme se vydali směr nikdo neví kam k jinému jezeru. To jsme asi našli, ale nic zajímavějšího, než stádo pasoucích se ovcí už jsme neviděli.

Více fotek z tohodle povedeného vejletu tradičně na rajském jablku.

Konečně ve škole

Tak jsem se po delší době dočkal a podival se konečně do školy. První kurz jsem měl mít v pondělí. Předmět zabývající se autorskými právy atd. Do učebny jsem přišel tradičně pozdě, vyučující už něco vykládala. K mému překvapení to ale nebylo v angličtině, ale v norštině. Zůstal jsem tam ještě dalších 10 minut, abych zjistil, že v angličtině se vážně vyučovat nebude a zdrhnul jsem. Šel jsem do international kanclu se zeptat co se to děje a vyšlo na jevo, že jde o další mistake, tentokrát ze strany školy (předtím mě ze studijního po mailu ješte ujišťovali, že kurz běží v angličtině). Nevadí, zapsal jsem si místo toho kurz norštiny, aspoň bude sranda.

Včera jsem byl na dalším kurzu. Jde o vyrábění nějakých slideshow a zabudování do wiki systému, pokud jsem to dobře pochopil. Meeting s naší vyučující probíhal asi 20 minut a byli jsme tam 4 studenti. Pak jsme se (spíš oni - já ještě moc netušil, která bije) radili co a jak dál. Já už jsem ale taky něco dal do kupy, tak uvidím, jak s tím zítra uspěju, máme další meeting, tentokrát jen studenti.

Dneska byla první lekce již zmiňované norštiny. Potvrdilo se mi to co jsem si myslel už od začátku. Je to šílený jazyk. Při hláskování abecedy mi přišlo, že třetina písmen se vyslovuje úplně stejně (něco mezi a, e, h, u :) ), obvzláště pikantní pak byly norské speciality a to å, æ, ø. Nechtějte po mě vědět, jak se to správně vyslovuje. Pak jsme probrali pár základních vět, pobíhali mezi sebou a ptali se na jméno a takové ty "jednoduché" věci. Zatím nic složitějšího, protože se máme učit z knížek, které zatím nejsou ve škole k dostání. Fakt je, že těch 2 a půl hodiny uteklo vcelku rychle. Příště už prej pouze v norštině, tak jsem zvědav, jak to dopadne.

Kde bydlím

Celkem dost lidí už se mě ptalo, jak tu vypadají pokoje. Tak pro klid všech sem házim fotky pokoje, kde bydlim (systematicky využívám toho, že je tu zrovna uklizeno).

Tenhle koutek používám jako odkladiště

Okno otevřené na maximum a nadherný výhled na střechu obchoďáku

Můj pelech: maximální pohodlí

Tady trávim hodně času

Tady chybí jen ta sprcha

"Ajfoun" tu maj všichni na pokoji a nikdo z toho nešílí

Takže takhle to vypadá u mě "doma". Pro představu, pokoj je velký asi jako trojlůžák v Pardubicích. 5 pokojů tu sdílí kuchyň (kde je dostatek úložného prostoru pro všechny, lednice, stůl a 4 židle, takže malá jídelna), WC a sprchu. Na chodbě taky visí týdenní rozpis služeb o údržbu společných prostorů. Taky jsem vyfasoval fungl nové kuchyňské vybavení, což mě překvapilo asi nejvíc.

OT: pár lidí se mi ozvalo, že bez registrace nejde přidávat komentáře; už jsem povolil anonymní komentování, takže se tu můžou vyjádřit všichni i bez registrace.

Camping @ National park Jottunheimen

Před týdnem nám na maily přišla pozvánka od našich buddies na kempovačku kamsi do hor. Prej si máme vzít teplé oblečení, spacák, dobrý botky a naopak doma nechat alkáč.

Takže v pátek v jednu před školou jsme se (skoro) všichni sešli a vyrazili autobusem nejdřív do Lillehammeru pro druhou (početnější) část výpravy. Následovala dvouhodinová cesta na místo. Docela to utíkalo, po cestě bylo na co koukat (což je asi kdekoliv v Norsku, pokud nejedete v noci) a celkem vydatně se speakovalo...teda speakovali ti co uměli anglicky, takže já se bavil koukáním z okna. Zhruba půl hodiny před konečnou už byla na oknech autobusu přilepená větší část výpravy, protože jsme jeli národním parkem a tady už vážně bylo na co koukat.

Kemp, kde jsme měli strávit následující večer a noc byl na vymazlenym místečku u soutoku potoku s řekou, takže to tam pořád hezky šumělo. Po ubytování ve stanech (takový indiánský týpí) jsme měli krátkou "poradu" v hlavnim stanu, kde se také všichni představili. Dokonce se objevila další česká krev (zdravim Janu do Lillehammeru). Jinak po představovačce vyšlo najevo to, že totální převahu tady mají němci, dál se tam sešli francouzi, švýcaři, angličané, holanďané, jedna slečna z Litvy, jeden kousek z USA, norští buddies no a naše česká partička. Možná ještě nějaká jiná národnost, ale to už jsem jaksi zapoměl (kdyby to tady četl třeba nějaký rakušan, nebo maďar, tak se mi hlašte :)).

U kempu

Večeřééé

Po hromadném představování následovala hromadná žranice, na večer si pro nás buddies přichystali nějaké společenské hry. Po vtipném rozdělení do týmů (já byl v ptačím) následoval kvíz s otázkami ze všech možných oblastí, kde jsem se příliš nechytal. Jako druhý úkol dostal náš tým imitovat příběh o Adamovi a Evě. Vymyšlený jsme to měli perfektně, já dělal Boha a měl jsem vyhodit Adama a Evu z ráje. Bohužel jsem se nějak zapoměl domluvit s hadem, kdo tu scénu spustí, takže tý srandě předcházelo asi 7 vteřin trapnýho ticha a zmatených pohledů. Poslední úkol bylo překládání norských slovíček do angličtiny. To už jsem úplně rezignoval.

Kvíz

Náš team: The (frozen) Birds

Velice pozitivní na tomhle večeru bylo, že jsem si konečně trochu pokecal v angličtině (ale né zas tak moc :)), protože mezi studentama z Lillehammeru se našli i takoví, co to ze sebe taky tak trochu soukali, tak jsme si docela rozuměli. V noci jsem se moc nevyspal, protože jsem klepal kosu a to příjený šumění vody už zas tak příjemný nebylo. Zkrátka noc za nic nestála.

Druhý den jsme autobusem popojeli o pár kilometrů dál a šli sme do lesa kochat se jedinečnou přírodou. Kontinuální cvakání foťáků svědčilo o tom, že tohle se všem opravdu líbilo. Konečně jsme viděli kousek Norska tak, jak jej známe z obrázků na netu, nebo v nabídkách cestovky. Tuhle část dne jsem si opravdu hodně užil.

Sobí pochoutka

Park Jottunheimen

Další zastávka byla v kopcích na farmě, kde jsme dali na pastvině mezi kravkama a ovcema oběd. Tady se mi taky líbilo, jen jsem si musel dávat pozor kam šlapu, abych si na kolej nepřivezl něco nechtěného. Poslední zastávka byla na jakési hoodně staré (století výroby: 17) chalupě. Tady to bylo taky pěkný, ale už nějak tak všichni po tý promrzlý noci neměli moc náladu na další "atrakce". V autobuse už to taky cestou zpět moc nespeakovalo, ale téměř všichni usnuli.

A jelikož toho mám taky dost, už se vidim v pelechu...a zítra spim až do oběda. A že obědvám hodně pozdě, tak se mě neopovažujte budit :)

Podstatně víc fotek je jako obvykle na rajčeti. Tyhle obvzláště doporučuji!

Courání po Gjøviku

Dneska je celý den celkem hezky, tak jsem toho využil a konečně si prohléhl Gjøvik. Po nekonečné cestě z kopce dolů jsem se dostal do centra. V neděli tu mají otevřeno pravděpodobně jen benzínky a restaurace, takže byl v ulicích celkem klid. Prošel jsem kus centra a vydal jsem se směrem ke břehu Mjøsy, kde je přístav. K mojí smůle nebyl zrovna Skibladner doma, ale i tak se mi u jezera líbilo. Když jsem se pokochal městem a přístavem, čekala mě zase nekonečná cesta do kopce :)

Pohled cestou do školy/města: nesmíme běhat víc jak 40 km/h

Prázdné centrum města

Pohled na Gjøvik zespoda

O něco málo víc fotek je tady.

Mimochodem včera v noci jsme se byli ješte projet nad město a k již zmiňovanému přístavu. Měli jsme s sebou stativ a pokoušeli se zachytit noční atmosféru města. S mojim kompaktem jsem nic světobornýho nenafotil, ale Jarda se svojí zrcadlovkou (taky Canón) udělal opravdu parádní fotky. Kdo by se chtěl podívat, ať klikne sem. Opravdu vřele doporučuju!

Vejlet: Lillehammer >> Sjusjøen >> Gjøvik

Tak dneska jsem ješte s Jirkou a Jardou z UPCE absolvoval první výlet tady po okolí. Ještě než se o tom rozepíšu, slušelo by se napsat o tom, co se tu dělo posledních pár dní. Sečteno a podtrženo se nestalo vlastně nic. Ale aby se neřeklo...v úterý byla ve škole akce, kdy se nás fadders (studenti starších ročníků) a buddies (naši "průvodci") ujali a ukázali nám školu a nějak tak prezentace studijních oborů a toho, co nás čeká. Ten den jsem zjistil, že fakulta na které studuji má dva obory. Bohužel to pro mě bylo docela překvapením, protože když se mě pak někdo z fadders ptal, který obor studuju, ja mu pověděl, že nemám tucha, on na mě vytřeštil oči a poslal mě po menší bezvýchodné debatě o člověka dál. Dobrý, prozatim se spokojím s tim, že aspon vím na které fakultě to studuju. Večer jsme si udělali s němcema malý výlet nad Gjøvik s tím, že si vyfotíme západ slunce. Potom co jsem viděl fotografické nádobíčko ostatních jsem radši svůj kompakt (Canon A720IS) schoval.

Nad Gjøvikem se smívá

Takhle se fotí :)

Druhý den se celkem nic nestalo. Po mailu jsem se dohadoval se studijním na předmětech, které budu studovat (což mimochodem trvá doteď a už z toho začínám mít blbej pocit). Večer se na obloze z ničeho nic objevila duha, což skvěle kontrastovalo s překrásnou střechou supermarketu, kterou mám přímo pod okny.

Pohled z mého okna na pokoji: překrásná střecha a trapná duha

No ale abych se dostal k dnešnímu cestování. Jeli jsme celou cestu až do Lillehammeru po břehu největšího norského jezera Mjøsa, takže bylo na co koukat. Lillehammer jsme poznali už na dálku podle skokanských můstků nad městem. Město samotné se mi moc líbilo. Že se tu před 14 lety konala olypiáda bylo znát na každém kroku. Bohužel nemůžu moc srovnávat s Gjøvikem, protože ten jsem ještě neprošel (chystám se na to zítra).

Lillehammer

Já a Mr. Troll

Po prohlídce Lillehammeru jsme měli v plánu dostat se na kopec k těm můstkům. Původní plán se ovšem trochu zvrhnul a dojeli jsme až k jezeru (možná vesnici (možná oboje)) Sjusjøen. A po cestě bylo opravdu na co koukat.

Dál už asi nemá cenu se rozepisovat o tom co jsme viděli, více na fotkách.

Cesta do Gjøviku

V pondělí 18.8. mě čekalo v souvislosti s odletem na studijní pobyt do Norska hned několik osobních premiér. Ta první se týká letadla, v němž jsem se svezl (a prolét) prvně v životě. Při odbavování jsem si docela oddychl, když se na váze s mým zavazadlem objevilo 22.5 Kg (23 Kg je maximum). Po kontrole jsem měl ještě asi 2 hodiny volna. Ty jsem vypnil čučenim na starty a přílety letadel (poprvé na letišti :) ). To mě přestalo po chvíli bavit, tak jsem šel zkontrolovat Duty Free a Plzeň za lidových 45 peněz. Tak jsem udělal poslední nákup za český a šel vyhlížet stroj, který mě odnese na sever.

Timhle poletim



Mých 22.5 kilo na pásu

Místečko jsem měl luxusní. Uplně vzadu u okna, takže minimálně první půlhodinu jsem měl o zábavu postaráno. Vzlétnutí pro mě bylo opravdu parádním zážitkem. Nejvíc se mi líbila asi tak 10 letá holčička, která seděla vedle mě, četla si jakési (možná norské) bravíčko a celé to prožívala asi jako já cestu vlakem z Pardubic do Kolína. Podívaná z okna ale netrvala moc dlouho, protože asi tak po 20 minutách se letadlo dostalo nad hustou oblačnost a koukat do mraků mě celkem rychle omrzelo.

Poprvé v oblacích

Když se mraky na chvíly protrhaly, bylo pod letadlem vidět spousty jezer, ryblíků a podobných kaluží, což věštilo, že už se nacházíme nad Skandinávíí. Taky že jo, co nevidět šlo letadlo (bezpečně) k zemi a po chvilce jsem se ocitl v Oslu. Teda spíš na letišti, které si říká Oslo. Město je odsud doopravdy vzdáleno necelou půlhodinku vlakem. Tam jsem měl namířeno i já, neboť odtamtud mi má jet vlak do Gjøviku. Průvodčí mi cestou do Osla poradil ze kterých nástupišť to tam jede, takže jsem pak na nádraží vláčel svůj čím dál těžší bágl na jistotu.

Na nádraží v Oslu

Ve vlaku do Gjøviku

Dvouhodinová cesta do Gjøviku už k mojí smůle proběhla za tmy, takže z krásné norské přírody jsem toho po ceste téměř prázdným vlakem moc neviděl. Na nádraží na mě čekal můj buddy a jeho kámoš. Poznali jsme se téměř okamžite. Ono to nebylo težké, z vlaku vystoupilo asi 5 lidí a z toho jen jeden vláčel bágl jak na sibiř. Buddy (jmenuje se Martin) mě autem zavezl na mojí kolej a ukázal pokojík. Byl milý, ochotný, trpělivý (hlavně když jsem po pátý něco nechápal) a narozdíl ode mě mluvil téměř učebnicovou a jednoduchou angličtinou. Za odměnu ode mě dostal jednu z Plzní, které jsem napakoval na letišti. Dnes ráno mě čekalo velice příjemé vzbuzení zbiječkou (jo, je to ten pocit, kdy si člověk myslí, že mu s tim rejou přímo do hlavy) protože tu něco opravují či přistavují. Také jsem řešil internet. Datový kabel tu zatím narozdíl od ostatních nemám, ale podařilo se mi lognout se do jakési nezabezpežené wifky. Nakonec mi tady jeden z dalších tří českých studentů pujčil kabel - díky Jardo. Taky už jsem společně s dalšíma dvěma klukama z UPCE navštívil místí "lacinej" market a ceny mě opravdu (ne)překvapily.

Takže to byly moje první chvíle v Gjøviku. Zítra má být jakási welcome party, tak uvidím, co bude dál.

O něco víc fotek z cesty je tady.