Cesta do Gjøviku

V pondělí 18.8. mě čekalo v souvislosti s odletem na studijní pobyt do Norska hned několik osobních premiér. Ta první se týká letadla, v němž jsem se svezl (a prolét) prvně v životě. Při odbavování jsem si docela oddychl, když se na váze s mým zavazadlem objevilo 22.5 Kg (23 Kg je maximum). Po kontrole jsem měl ještě asi 2 hodiny volna. Ty jsem vypnil čučenim na starty a přílety letadel (poprvé na letišti :) ). To mě přestalo po chvíli bavit, tak jsem šel zkontrolovat Duty Free a Plzeň za lidových 45 peněz. Tak jsem udělal poslední nákup za český a šel vyhlížet stroj, který mě odnese na sever.

Timhle poletim



Mých 22.5 kilo na pásu

Místečko jsem měl luxusní. Uplně vzadu u okna, takže minimálně první půlhodinu jsem měl o zábavu postaráno. Vzlétnutí pro mě bylo opravdu parádním zážitkem. Nejvíc se mi líbila asi tak 10 letá holčička, která seděla vedle mě, četla si jakési (možná norské) bravíčko a celé to prožívala asi jako já cestu vlakem z Pardubic do Kolína. Podívaná z okna ale netrvala moc dlouho, protože asi tak po 20 minutách se letadlo dostalo nad hustou oblačnost a koukat do mraků mě celkem rychle omrzelo.

Poprvé v oblacích

Když se mraky na chvíly protrhaly, bylo pod letadlem vidět spousty jezer, ryblíků a podobných kaluží, což věštilo, že už se nacházíme nad Skandinávíí. Taky že jo, co nevidět šlo letadlo (bezpečně) k zemi a po chvilce jsem se ocitl v Oslu. Teda spíš na letišti, které si říká Oslo. Město je odsud doopravdy vzdáleno necelou půlhodinku vlakem. Tam jsem měl namířeno i já, neboť odtamtud mi má jet vlak do Gjøviku. Průvodčí mi cestou do Osla poradil ze kterých nástupišť to tam jede, takže jsem pak na nádraží vláčel svůj čím dál těžší bágl na jistotu.

Na nádraží v Oslu

Ve vlaku do Gjøviku

Dvouhodinová cesta do Gjøviku už k mojí smůle proběhla za tmy, takže z krásné norské přírody jsem toho po ceste téměř prázdným vlakem moc neviděl. Na nádraží na mě čekal můj buddy a jeho kámoš. Poznali jsme se téměř okamžite. Ono to nebylo težké, z vlaku vystoupilo asi 5 lidí a z toho jen jeden vláčel bágl jak na sibiř. Buddy (jmenuje se Martin) mě autem zavezl na mojí kolej a ukázal pokojík. Byl milý, ochotný, trpělivý (hlavně když jsem po pátý něco nechápal) a narozdíl ode mě mluvil téměř učebnicovou a jednoduchou angličtinou. Za odměnu ode mě dostal jednu z Plzní, které jsem napakoval na letišti. Dnes ráno mě čekalo velice příjemé vzbuzení zbiječkou (jo, je to ten pocit, kdy si člověk myslí, že mu s tim rejou přímo do hlavy) protože tu něco opravují či přistavují. Také jsem řešil internet. Datový kabel tu zatím narozdíl od ostatních nemám, ale podařilo se mi lognout se do jakési nezabezpežené wifky. Nakonec mi tady jeden z dalších tří českých studentů pujčil kabel - díky Jardo. Taky už jsem společně s dalšíma dvěma klukama z UPCE navštívil místí "lacinej" market a ceny mě opravdu (ne)překvapily.

Takže to byly moje první chvíle v Gjøviku. Zítra má být jakási welcome party, tak uvidím, co bude dál.

O něco víc fotek z cesty je tady.