Camping @ National park Jottunheimen

Před týdnem nám na maily přišla pozvánka od našich buddies na kempovačku kamsi do hor. Prej si máme vzít teplé oblečení, spacák, dobrý botky a naopak doma nechat alkáč.

Takže v pátek v jednu před školou jsme se (skoro) všichni sešli a vyrazili autobusem nejdřív do Lillehammeru pro druhou (početnější) část výpravy. Následovala dvouhodinová cesta na místo. Docela to utíkalo, po cestě bylo na co koukat (což je asi kdekoliv v Norsku, pokud nejedete v noci) a celkem vydatně se speakovalo...teda speakovali ti co uměli anglicky, takže já se bavil koukáním z okna. Zhruba půl hodiny před konečnou už byla na oknech autobusu přilepená větší část výpravy, protože jsme jeli národním parkem a tady už vážně bylo na co koukat.

Kemp, kde jsme měli strávit následující večer a noc byl na vymazlenym místečku u soutoku potoku s řekou, takže to tam pořád hezky šumělo. Po ubytování ve stanech (takový indiánský týpí) jsme měli krátkou "poradu" v hlavnim stanu, kde se také všichni představili. Dokonce se objevila další česká krev (zdravim Janu do Lillehammeru). Jinak po představovačce vyšlo najevo to, že totální převahu tady mají němci, dál se tam sešli francouzi, švýcaři, angličané, holanďané, jedna slečna z Litvy, jeden kousek z USA, norští buddies no a naše česká partička. Možná ještě nějaká jiná národnost, ale to už jsem jaksi zapoměl (kdyby to tady četl třeba nějaký rakušan, nebo maďar, tak se mi hlašte :)).

U kempu

Večeřééé

Po hromadném představování následovala hromadná žranice, na večer si pro nás buddies přichystali nějaké společenské hry. Po vtipném rozdělení do týmů (já byl v ptačím) následoval kvíz s otázkami ze všech možných oblastí, kde jsem se příliš nechytal. Jako druhý úkol dostal náš tým imitovat příběh o Adamovi a Evě. Vymyšlený jsme to měli perfektně, já dělal Boha a měl jsem vyhodit Adama a Evu z ráje. Bohužel jsem se nějak zapoměl domluvit s hadem, kdo tu scénu spustí, takže tý srandě předcházelo asi 7 vteřin trapnýho ticha a zmatených pohledů. Poslední úkol bylo překládání norských slovíček do angličtiny. To už jsem úplně rezignoval.

Kvíz

Náš team: The (frozen) Birds

Velice pozitivní na tomhle večeru bylo, že jsem si konečně trochu pokecal v angličtině (ale né zas tak moc :)), protože mezi studentama z Lillehammeru se našli i takoví, co to ze sebe taky tak trochu soukali, tak jsme si docela rozuměli. V noci jsem se moc nevyspal, protože jsem klepal kosu a to příjený šumění vody už zas tak příjemný nebylo. Zkrátka noc za nic nestála.

Druhý den jsme autobusem popojeli o pár kilometrů dál a šli sme do lesa kochat se jedinečnou přírodou. Kontinuální cvakání foťáků svědčilo o tom, že tohle se všem opravdu líbilo. Konečně jsme viděli kousek Norska tak, jak jej známe z obrázků na netu, nebo v nabídkách cestovky. Tuhle část dne jsem si opravdu hodně užil.

Sobí pochoutka

Park Jottunheimen

Další zastávka byla v kopcích na farmě, kde jsme dali na pastvině mezi kravkama a ovcema oběd. Tady se mi taky líbilo, jen jsem si musel dávat pozor kam šlapu, abych si na kolej nepřivezl něco nechtěného. Poslední zastávka byla na jakési hoodně staré (století výroby: 17) chalupě. Tady to bylo taky pěkný, ale už nějak tak všichni po tý promrzlý noci neměli moc náladu na další "atrakce". V autobuse už to taky cestou zpět moc nespeakovalo, ale téměř všichni usnuli.

A jelikož toho mám taky dost, už se vidim v pelechu...a zítra spim až do oběda. A že obědvám hodně pozdě, tak se mě neopovažujte budit :)

Podstatně víc fotek je jako obvykle na rajčeti. Tyhle obvzláště doporučuji!

Courání po Gjøviku

Dneska je celý den celkem hezky, tak jsem toho využil a konečně si prohléhl Gjøvik. Po nekonečné cestě z kopce dolů jsem se dostal do centra. V neděli tu mají otevřeno pravděpodobně jen benzínky a restaurace, takže byl v ulicích celkem klid. Prošel jsem kus centra a vydal jsem se směrem ke břehu Mjøsy, kde je přístav. K mojí smůle nebyl zrovna Skibladner doma, ale i tak se mi u jezera líbilo. Když jsem se pokochal městem a přístavem, čekala mě zase nekonečná cesta do kopce :)

Pohled cestou do školy/města: nesmíme běhat víc jak 40 km/h

Prázdné centrum města

Pohled na Gjøvik zespoda

O něco málo víc fotek je tady.

Mimochodem včera v noci jsme se byli ješte projet nad město a k již zmiňovanému přístavu. Měli jsme s sebou stativ a pokoušeli se zachytit noční atmosféru města. S mojim kompaktem jsem nic světobornýho nenafotil, ale Jarda se svojí zrcadlovkou (taky Canón) udělal opravdu parádní fotky. Kdo by se chtěl podívat, ať klikne sem. Opravdu vřele doporučuju!

Vejlet: Lillehammer >> Sjusjøen >> Gjøvik

Tak dneska jsem ješte s Jirkou a Jardou z UPCE absolvoval první výlet tady po okolí. Ještě než se o tom rozepíšu, slušelo by se napsat o tom, co se tu dělo posledních pár dní. Sečteno a podtrženo se nestalo vlastně nic. Ale aby se neřeklo...v úterý byla ve škole akce, kdy se nás fadders (studenti starších ročníků) a buddies (naši "průvodci") ujali a ukázali nám školu a nějak tak prezentace studijních oborů a toho, co nás čeká. Ten den jsem zjistil, že fakulta na které studuji má dva obory. Bohužel to pro mě bylo docela překvapením, protože když se mě pak někdo z fadders ptal, který obor studuju, ja mu pověděl, že nemám tucha, on na mě vytřeštil oči a poslal mě po menší bezvýchodné debatě o člověka dál. Dobrý, prozatim se spokojím s tim, že aspon vím na které fakultě to studuju. Večer jsme si udělali s němcema malý výlet nad Gjøvik s tím, že si vyfotíme západ slunce. Potom co jsem viděl fotografické nádobíčko ostatních jsem radši svůj kompakt (Canon A720IS) schoval.

Nad Gjøvikem se smívá

Takhle se fotí :)

Druhý den se celkem nic nestalo. Po mailu jsem se dohadoval se studijním na předmětech, které budu studovat (což mimochodem trvá doteď a už z toho začínám mít blbej pocit). Večer se na obloze z ničeho nic objevila duha, což skvěle kontrastovalo s překrásnou střechou supermarketu, kterou mám přímo pod okny.

Pohled z mého okna na pokoji: překrásná střecha a trapná duha

No ale abych se dostal k dnešnímu cestování. Jeli jsme celou cestu až do Lillehammeru po břehu největšího norského jezera Mjøsa, takže bylo na co koukat. Lillehammer jsme poznali už na dálku podle skokanských můstků nad městem. Město samotné se mi moc líbilo. Že se tu před 14 lety konala olypiáda bylo znát na každém kroku. Bohužel nemůžu moc srovnávat s Gjøvikem, protože ten jsem ještě neprošel (chystám se na to zítra).

Lillehammer

Já a Mr. Troll

Po prohlídce Lillehammeru jsme měli v plánu dostat se na kopec k těm můstkům. Původní plán se ovšem trochu zvrhnul a dojeli jsme až k jezeru (možná vesnici (možná oboje)) Sjusjøen. A po cestě bylo opravdu na co koukat.

Dál už asi nemá cenu se rozepisovat o tom co jsme viděli, více na fotkách.

Cesta do Gjøviku

V pondělí 18.8. mě čekalo v souvislosti s odletem na studijní pobyt do Norska hned několik osobních premiér. Ta první se týká letadla, v němž jsem se svezl (a prolét) prvně v životě. Při odbavování jsem si docela oddychl, když se na váze s mým zavazadlem objevilo 22.5 Kg (23 Kg je maximum). Po kontrole jsem měl ještě asi 2 hodiny volna. Ty jsem vypnil čučenim na starty a přílety letadel (poprvé na letišti :) ). To mě přestalo po chvíli bavit, tak jsem šel zkontrolovat Duty Free a Plzeň za lidových 45 peněz. Tak jsem udělal poslední nákup za český a šel vyhlížet stroj, který mě odnese na sever.

Timhle poletim



Mých 22.5 kilo na pásu

Místečko jsem měl luxusní. Uplně vzadu u okna, takže minimálně první půlhodinu jsem měl o zábavu postaráno. Vzlétnutí pro mě bylo opravdu parádním zážitkem. Nejvíc se mi líbila asi tak 10 letá holčička, která seděla vedle mě, četla si jakési (možná norské) bravíčko a celé to prožívala asi jako já cestu vlakem z Pardubic do Kolína. Podívaná z okna ale netrvala moc dlouho, protože asi tak po 20 minutách se letadlo dostalo nad hustou oblačnost a koukat do mraků mě celkem rychle omrzelo.

Poprvé v oblacích

Když se mraky na chvíly protrhaly, bylo pod letadlem vidět spousty jezer, ryblíků a podobných kaluží, což věštilo, že už se nacházíme nad Skandinávíí. Taky že jo, co nevidět šlo letadlo (bezpečně) k zemi a po chvilce jsem se ocitl v Oslu. Teda spíš na letišti, které si říká Oslo. Město je odsud doopravdy vzdáleno necelou půlhodinku vlakem. Tam jsem měl namířeno i já, neboť odtamtud mi má jet vlak do Gjøviku. Průvodčí mi cestou do Osla poradil ze kterých nástupišť to tam jede, takže jsem pak na nádraží vláčel svůj čím dál těžší bágl na jistotu.

Na nádraží v Oslu

Ve vlaku do Gjøviku

Dvouhodinová cesta do Gjøviku už k mojí smůle proběhla za tmy, takže z krásné norské přírody jsem toho po ceste téměř prázdným vlakem moc neviděl. Na nádraží na mě čekal můj buddy a jeho kámoš. Poznali jsme se téměř okamžite. Ono to nebylo težké, z vlaku vystoupilo asi 5 lidí a z toho jen jeden vláčel bágl jak na sibiř. Buddy (jmenuje se Martin) mě autem zavezl na mojí kolej a ukázal pokojík. Byl milý, ochotný, trpělivý (hlavně když jsem po pátý něco nechápal) a narozdíl ode mě mluvil téměř učebnicovou a jednoduchou angličtinou. Za odměnu ode mě dostal jednu z Plzní, které jsem napakoval na letišti. Dnes ráno mě čekalo velice příjemé vzbuzení zbiječkou (jo, je to ten pocit, kdy si člověk myslí, že mu s tim rejou přímo do hlavy) protože tu něco opravují či přistavují. Také jsem řešil internet. Datový kabel tu zatím narozdíl od ostatních nemám, ale podařilo se mi lognout se do jakési nezabezpežené wifky. Nakonec mi tady jeden z dalších tří českých studentů pujčil kabel - díky Jardo. Taky už jsem společně s dalšíma dvěma klukama z UPCE navštívil místí "lacinej" market a ceny mě opravdu (ne)překvapily.

Takže to byly moje první chvíle v Gjøviku. Zítra má být jakási welcome party, tak uvidím, co bude dál.

O něco víc fotek z cesty je tady.